Jak se Crohnova choroba diagnostikuje?

Diagnóza Crohnovy choroby se provádí tak, že se zaznamená kompletní anamnéza pacienta a jeho rodiny, klinické vyšetření a laboratorní testy. V případě, že je po pořízení anamnézy a tělesném vyšetření vysloveno podezření na Crohnovu chorobu, provede lékař další vyšetření. Ty mohou být následující:

ENDOSKOPIE

Endoskopie je nejdůležitější diagnostický nástroj, který pomocí endoskopu, což je tenká pružná hadička se světelným zdrojem a malou kamerou na konci přenáší obraz na obrazovku. Gastroenterolog zavede endoskop do Vašeho gastrointestinálního traktu. Při vyšetřování střeva se endoskop zavádí řitním otvorem – tzv. kolonoskopie. Při vyšetřování horní části gastrointestinálního traktu se endoskop zavádí ústy – gastroskopie a enteroskopie.

HISTOLOGIE

V průběhu endoskopie odebere lékař vzorek tkáně z postižených oblastí (biopsie). Vzorek je následně podroben mikroskopické analýze. Velmi důležitý je patohistologické vyšetření, protože potvrdí chorobu, rozliší mezi různými formami IBD, ukáže míru aktivity choroby a potenciální dysplazii u dlouhodobé choroby.

LABORATORNÍ TESTY

• Crohnovu chorobu nelze potvrdit krevními testy (množství bílých krvinek – leukocytů, krevních destiček, hemoglobinu a markerů akutního zánětu, jako je CRP, FW). Jsou důležité při určování aktivity choroby, posouzení účinnosti léčby a jako prediktor exacerbace nemoci.
• Vyšetření stolice (kalprotektin, slouží k zjištění akutního zánětu střev). Zjištění hodnoty kalprotektinu ve stolici pomáhá s diferenciací mezi IBD a dráždivým tračníkem, k posouzení aktivity zánětu střev a úspěšnosti léčby. Kalprotektin lze využít jako prediktor exacerbace nemoci.

DIAGNOSTICKÉ ZOBRAZENÍ

Radiologické snímky představují důležité vyšetření umožňující zobrazení postižené části GI traktu nebo komplikací choroby.
Nativní rentgenové snímky dutiny břišní: používá se u ovlivněných pacientů k vyloučení toxického megakolonu, perforace GI traktu a střevní obstrukce (ileus).
CT enterografie (CTE): snímkování, které poskytuje podobná data jako MRE, vystaví však pacienta ozáření.

Magnetická rezonance (MRI): novější diagnostický postup, který nezahrnuje záření; tato metoda je založená na rezonanci iontů vodíku v silném magnetickém poli. Vyšetřovaný orgán je ve statickém magnetickém poli, energie rádiových vln převádí signály na realistické snímky těla.

Ultrazvuk (US): ultrazvuková technologie slouží k posouzení orgánů v oblasti pánve a břicha bez vystavení pacienta záření.

• Transabdominální ultrazvuk se zvýšeným kontrastem: stále důležitější vyšetření při diagnostice a sledování IBD. Toto zobrazovací vyšetření umožňuje lékaři vyšetřit tloušťku střevní stěny a perfuzi ukazujícína zánětlivé změny, zejména v oblasti terminálného ilea. Zjišťuje také zvětšené lymfatické uzliny, abscesy, zúžení a dokonce i píštěle.
• Endoskopický ultrazvuk (EUS): ukazuje perianální píštěle a komplikace. EUS rozlišuje jednoduché píštěle od složitých a jejich vztah k řitnímu svěrači. Toto vyšetření má velmi vysokou citlivost při zjišťování perianálních abscesů. EUS je bezpečná metoda nevyužívající ozáření a má podobnou citlivost a specifiku pro řitní abscesy a píštěle jako MRI. Protože je ovlivněna perianální oblast, může být vyšetření bolestivé. V takových případech je vhodnější MRI pánve.

Kapslová endoskopie: diagnostický nástroj bez ozařování k vyšetření tenkého střeva. Při tomto zákroku lékař použije malou bezdrátovou kameru k pořízení snímků zažívacího traktu. Kamera je umístěna uvnitř kapsle, kterou pacient spolkne. Je citlivější než jiné zobrazovací techniky (jejunoileografie, MR enterografie, CT enterografie) při zjišťování oblastí zánětu v tenkém střevě u pacientů bez zúžení nebo střevních obstrukcí. Je určena pro pacienty s podezřením na Crohnovu chorobu tenkého střeva, kterou nebylo možné potvrdit předchozími endoskopickými a zobrazovacími metodami.

EM-08061