Slovníček

bílkovina, která se běžně nachází na povrchu bílých krvinek, její koncentrace je úměrná počtu buněk mnohočetného myelomu v těle. Vysoké hladiny se objevují u nemocných s aktivním myelomem.

Zákrok, jehož cílem je odebrat vzorek tkáně lymfatické uzliny.

Odběr vzorku tkáně z kosti pomocí speciální jehly. V odebraných vzorcích je kontrolováno, zda nejsou přítomny nádorové buňky.

Nezralé buňky kostní dřeně a periferní krve

Nejvíce zastoupený minerál v lidském těle, důležitý pro správný vývoj kostí a zubů.

Jednotka energie. Každá makroživina (sacharidy, tuky a bílkoviny), která vstoupí do těla, je přeměněna na energii. Množství energie (a kalorií) v potravinách se liší podle jejich složení: tuk poskytuje asi 9 kalorií na gram, zatímco bílkoviny a sacharidy poskytují asi 4 kalorie na gram.

Jedna ze tří makroživin (ostatní dvě jsou bílkoviny a tuky), které tvoří naši stravu. Existují v různých formách a pro tělo jsou hlavním zdrojem energie.

Část monoklonální bílkoviny neboli M proteinu, pro níž je charakteristická nízká molekulová hmotnost. Může být spojena s těžkým řetězcem nebo může být oddělená či volná.

Buňky, které jsou odvozené od hematopoetických kmenových buněk, které se nachází v kostní dřeni a ze kterých se vyvíjejí červené krvinky, některé bílé krvinky (granulocyty a monocyty) a krevní destičky.

Protinádorová chemoterapie požívá cytotoxické (pro buňku jedovaté) nebo cytostatické (růst a dělení buněk zastavující) látky. Protinádorová chemoterapeutika způsobí různými mechanismy poruchy desoxyribonukleové kyseliny (DNA), která nese genetickou informaci nebo ovlivňují buněčné struktury nutné k dělení buněk – výsledkem je zastavení růstu nebo smrt zasažených buněk. Většina těchto látek působí pouze na buňky, které rostou a dělí se, což však nejsou jen buňky nádoru, ale i buňky zdravých tkání.

Obor genetiky, který zkoumá chromozomy a buněčné dělení. Studuje morfologii chromozomů, viditelných optickým mikroskopem, a karyotyp, což je sada chromozomů buňky.

Patologický stav, při kterém dojde k porušení těla obratle a zmenší se jeho výška. To způsobuje utlačování míchy.

Současná existence více onemocnění u stejného jedince.

Chemická sloučenina normálně vylučovaná ledvinami. V případě, že jsou ledviny poškozeny, hladina kreatininu se v krvi zvyšuje. Měřením hladiny kreatininu se tedy kontroluje funkce ledvin.

Stav charakterizovaný přítomností kryoglobulinu, tj. abnormálního imunoglobulinu se schopností vratného srážení při teplotě < 37 °C, která způsobuje různě závažnou poruchu tkáňové mikrocirkulace.

Vláknitá, barvitelná struktura buněčného jádra, v níž je v podobě DNA obsažena dědičná informace. Člověk má ve svých tělesných buňkách 46 chromozomů.

Klinické posouzení, které stanoví konkrétní onemocnění, a to podle analýzy klinických známek a příznaků sdělených pacientem a podle výsledků příslušných vyšetření.

Metody, které pomocí tvorby snímků odhalí přítomnost patologického stavu; patří sem např. rentgen, počítačová tomografie, ultrazvuk a magnetická rezonance.

Nádory vycházející z lymfocytů, charakterizované jejich chorobně zvýšenou tvorbou. K lymfoproliferativním onemocněním patří maligní lymfomy, lymfatické leukemie.

Neinvazivní zobrazovací metoda využívající ultrazvuk.

Laboratorní vyšetření určující počet červených a bílých krvinek a krevních destiček ve vzorku krve.

Bílkovina červených krvinek. Její hlavní funkcí je transport kyslíku v krvi.

Únik krve z krevních cév (tepny, žíly a kapiláry).

Zvětšení velikosti jater a sleziny.

Základem klinického vyšetření je komunikace mezi lékařem a pacientem, během níž se lékař cílenými dotazy snaží definovat základní problém onemocnění a postupně rozkrýt diagnózu. Následuje řada diagnostických postupů, jejichž cílem je hledání objektivních známek a příznaků, které svědčí o patologickém stavu.

Vyšetření zaměřené na identifikaci určitých buněk ve vzorku pomocí rozpoznání specifických povrchových znaků (markerů) těchto buněk.

Únava je často přítomna u nádorových onemocnění. Přetrvává, je obtížně překonatelná a zanechává pocit naprostého emočního, duševního a tělesného vyčerpání. Pocit únavy jako takový nesouvisí s prováděnými činnostmi a je těžko řešitelný spánkem nebo odpočinkem.

Důležitý minerál pro tvorbu hemoglobinu, což je bílkovina, která v krvi přenáší kyslík.

Vláknina je významná složka potravy, která je sama obtížně stravitelná. Pro člověka nemá nutriční hodnotu (ve střevě není trávena), ale má důležité funkční účinky jako je zvýšení pocitu sytosti a zlepšení funkce střeva.

Vitamin skupiny B, důležitý pro růst a rozmnožování buněk těla.

Zlomenina kosti, která je způsobena nádorem nebo osteoporózou. Často se objevuje u kostí oslabených myelomem, které nevydrží běžnou zátěž.

Nezhoubné onemocnění, při kterém je nízká hladina M proteinu, ale nejsou žádné další příznaky. Nevyžaduje léčbu, ale může časem přejít do myelomu - je nutné ji pravidelně kontrolovat.

Krevní buňky, které tělu pomáhají překonat infekce. Existuje pět typů bílých krvinek: neutrofily, eozinofily, bazofily, monocyty a lymfocyty.

Krevní buňky, které obsahují hemoglobin, což je bílkovina, která přenáší kyslík.

Druh bílých krvinek, které mají schopnost ničit bakterie. Řadí se k nim neutrofily, eozinofily a bazofily.

Snížený počet granulocytů v periferní krvi.

Výživová skupina, pro níž je charakteristická vysoká energetická hodnota (9 kalorií/g, což je více než dvojnásobek než u bílkovin a uhlohydrátů). Kromě toho, že tuky ukládají a dodávají energii, mají také další důležité funkce pro správné fungování těla, ale neměly by být konzumovány v nadměrném množství, protože je to pro zdraví škodlivé.

Velmi citlivá technika detekce chromozomálních abnormalit.

Protilátky nebo část protilátek nacházející se v nezvykle velkém množství v krvi nebo moči u nemocných s myelomem či MGUS. Je také nazýván monoklonální nebo myelomová bílkovina.

Kombinovaná léčba chemoterapií a imunoterapií

Oslabení imunitního systému, které způsobuje nižší schopnost bojovat s infekčním nebo nádorovým onemocněním.

Vyšetření zaměřené na identifikaci určitých buněk ve vzorku pomocí rozpoznání specifických povrchových znaků (markerů) těchto buněk.

Léčba stimulující či naopak potlačující přirozenou obranu organizmu, např. proti nádorovému onemocnění.

Počet nově diagnostikovaných případů onemocnění v daném časovém období (nejčstěji za 1 rok).

Proces napadení organismu nebo jeho částí (orgánů či tkání) jedním nebo více mikrobiálními druhy (např. viry, bakterie).

Snížená schopnost ledvin vykonávat svou funkci - vylučovat odpadní látky z těla.

Zvýšené množství vápníku (kalcia) v krvi. Vyskytuje se často u nemocných s myelomem a je způsobena vyplavováním kalcia do krve z poškozených kostí.

Hyperviskozita znamená zvýšenou hustotu tekutiny. V medicíně tento pojem používáme zejména ve smyslu hyperviskozita krve. Ta bývá způsobena zvýšením množství krevních buněk, nebo zvýšením koncentrace krevních bílkovin.

Závažné zvýšení viskozity krve s typickými příznaky jako jsou bolesti hlavy a závrať.

Enzym, který lze stanovit v krvi a jiných tělesných tkáních a který se účastní tvorby energie v buňkách. Zvýšená hladina této látky v krvi může být známkou poškození tkání nebo určitých typů nádorových onemocnění.

Ukazatel zátěže nádorem, který vyjadřuje koncentraci LDH v krvi, což je enzym přítomný v mnoha tkáních, který se uvolňuje do krve, když jsou buňky těchto tkání postiženy nemocí.

Změny tkání nebo orgánů, jednotlivé a ohraničené.

Typ nádorového onemocnění, které postihuje bílé krvinky.

Zhoubné nádorové onemocnění lymfocytů (typ bílých krvinek) Nádorové buňky se vyskytují v kostní dřeni, v periferní krvi a mohou infiltrovat i některé orgány a tkáně.

Nízký počet bílých krvinek.

Typ bílé krvinky, která pomáhá bránit tělo proti infekci. Jsou tři hlavní typy lymfocytů: B lymfocyty, které tvoří protilátky, T-lymfocyty, které mají různé funkce včetně pomoci B lymfocytům při tvorbě protilátek a přirození zabíječi (tzv. natural killers neboli NK buňky), tj. buňky, které jsou schopny napadnout buňky napadené virem a nádorové buňky.

Typ bílé krvinky, která pomáhá chránit tělo před infekcí. B lymfocyty tvoří protilátky.

Lymfatické (mízní) uzliny jsou součástí mízního systému. Protéká jimi lymfa (míza) sbíraná ve tkáních. Lymfatické uzliny se zapojují do obrany organismu před infekcí, zachytávají nádorové buňky uvolněné z primárního nádoru. V obou případech může dojít ke zvětšení uzliny, což je patrné při vyšetření pohmatem (například uzliny pod čelistí při zánětu v dutině ústní) nebo zobrazovacím vyšetřením (CT, magnetická rezonance ap.)

Poškozená část kosti, která se na RTG zobrazuje jako tmavý bod, chybí-li větší část zdravé kostní tkáně. Tato ložiska vypadají jako díry v kostech a zeslabují pevnost kosti. Pokud je toto onemocnění zvlášť pokročilé, může vést ke zlomenině kosti i při minimálním úrazu.

Monoklonální gamapatie nejasného významu, což je porucha plazmatických buněk, pro kterou jsou charakteristické relativně nízké hladiny monoklonálního proteinu v krvi a/nebo moči, přičemž příznaky typické pro myelom (anémie, selhání ledvin, hyperkalcémie a lytické léze) chybí.

Vnitřní houbovitá část kosti, ve které se tvoří krvinky (bílé krvinky, červené krvinky a krevní destičky).

Novotvar vyvolaný přítomností plazmatických buněk v kostní dřeni. Nádorovým plazmatickým buňkám se říká myelomové buňky.

Orgán, který se nachází v levé hroní části břišní dutiny a který mimo jiné "filtruje" krev, čímž odstraňuje "odpad" a ničí staré červené krvinky nebo poškozené buňky. Zvětšení tohoto orgánu se říká splenomegalie.

Látky, které se v těle vyskytují v malém množství, ale jsou nezbytné pro správné fungování organizmu. Minerály se v těle netvoří, takže je musíme získávat ze stravy. Minerální soli jsou obzvlášť důležité pro proces tvorby zubů a kostí, regulaci soli a vody, růst a vývoj tkání a orgánů a procesy, při kterých se tvoří energie.

Nádor

Neuropatie jsou poruchy periferních nervů, které dělíme na mononeuropatie, kdy je postižen jeden nerv, a polyneuropatie, kdy je postiženo nervů více. K příznakům periferní neuropatie patří necitlivost, brnění nebo dokonce bolest rukou, chodidel, nohou a/nebo paží.

Nízká hladina neutrofilů (druh bílých krvinek).

Vitamin, který hraje roli v reakcích buněčného dýchání, tvorbě nebo rozpadu aminokyselin, mastných kyselin a cholesterolu. V důsledku jeho nedostatku vzniká pelagra, rozšířené onemocnění v chudších oblastech světa až do konce 19. století, pro které jsou charakteristické poruchy trávicího traktu, nervové a duševní poruchy a zejména pak kožní léze.

Všechny látky z potravy, které tělo využívá k normálnímu vývoji a udržení dobrého zdraví. V souvislosti s potřebami těla rozlišujeme makroživiny (bílkoviny, uhlohydráty a tuky) a mikroživiny (vitaminy a minerály); do této klasifikace spadá také voda a vláknina.

Kostní buňka tvořící osteoid, který je mineralizován kalciem a formuje novou kostní hmotu.

Buňka kostní dřeně, její funkcí je resorpce (odbourávání) kostní hmoty. U zdravého jedince je činnost osteoklastů v rovnováze s činností osteoblastů, které tvoří novou kost.

Nemineralizovaná kostní hmota. Po mineralizace kalciem tvoří novou tvrdou kostní hmotu.

Protilátky nebo část protilátek nacházející se v nezvykle velkém množství v krvi nebo moči u nemocných s myelomem či MGUS. Je také nazýván monoklonální nebo myelomová bílkovina.

Zhodnocení celkové fyzické aktivity nemocného.

Petechie znamená výsev velice drobných prokrvácených míst v kůži, která vypadají jako rudofialové tečkování kůže.

Jedna ze tří hlavních krevních složek (spolu s červenými a bílými krvinkami). Bezjaderné tělísko se schopností přilnavosti (adhezivity) a shlukování se (agregaci), které se podílí na procesu zástavy krvácení a srážení krve

Snížení počtu krevních destiček pod normální hodnotu.

M-proteiny jsou protilátky nebo jejich části, které lze v krvi nebo moči pacientů s mnohočetným myelomem najít v neobvykle velkém množství. M gradient označuje výběžek, který pozorujeme v oblasti γ nebo β globulinů při elektroforéze, pokud je v séru pacienta přítomen M-protein.

Bílé krvinky produkující protilátky (imunoglobuliny) potřebné k boji s infekcí. U myelomu plazmatické buňky vytvářejí velké množství nefunkčních protilátek. Nefunkční (abnormální) protilátky nazýváme monoklonální protein (M protein, paraprotein).

Typ myelomu, při kterém se nádor nachází pouze na jednom místě, a to buď v kosti nebo mimo ni.

Beta-karoten, látka vstřebávaná ze stravy, které tělo mění na vitamin A.

Předpověď pravděpodobného průběhu onemocnění.

Volné lehké řetězce monoklonálního imunoglobulinu vylučovaného do moči u některých pacientů s myelomem.

Tato bílkovina je přítomna v séru a/nebo moči 98 % pacientů s mnohočetným myelomem a její identifikace a stanovení množství jsou nezbytné pro diagnózu a hodnocení úspěchu léčby.

Bílkoviny jsou tvořené řetězci aminokyselin. Tvoří nezbytnou součást živých organismů a plní mnoho funkcí včetně rolí souvisejících se strukturou.

Záření, jehož energie je dostatečná na to, aby způsobila ztrátu elektronů z atomů, které se stávají ionty. Příklady ionizujícího záření jsou gama paprsky a rentgenové paprsky. Příklady neionizujícího záření je ultrafialové světlo, infračervené světlo a viditelné světlo.

Odpadní produkty, které se tvoří uvnitř buněk a které jsou pro tělo škodlivé.

Počáteční část nervu, která prochází míchou.

Pronikavé elektromagnetické záření využívané v malých dávkách k diagnostickým účelům.

Vyšetření, které využívá magnetické pole a poskytuje dvou nebo třírozměrné zobrazení orgánů nebo struktury uvnitř těla. Ukazuje vysoce kvalitní obraz měkkých tkání, zvláště v oblasti páteře, ale je méně přesné v případě kostních lézí (lytických ložisek).

Prvek, který může lékař sledovat a umožňuje rozpoznání (diagnózu) určité nemoci, i když není její příčinou.

Těžká infekce postihující celý organismus, způsobená nejčastěji bakteriemi, méně často plísněmi. Projevuje se vysokými horečkami a celkovou schváceností.

Hematologická porucha, při které kostní dřeň nefunguje správně a nevytváří dostatek normálních krvinek.

Pacient nebo onemocnění s příznaky (symptomy).

Skupina orgánů a buněk, které produkují protilátky chránící organizmus před cizími látkami jako jsou bakterie, viry, toxiny a nádorové buňky.

Složka imunitního systému, která zahrnuje součásti přítomné v celém těle včetně sleziny, kostní dřeně, lymfatických uzlin a lymfatických cév.

Soubor vyšetření ke zjištění rozsahu onemocnění (nádoru) v těle.

Vyšetřovací metoda, která využívá počítačem řízený rentgen k vytvoření trojrozměrného obrazu orgánů a struktury těla, k odhalení malých tkáňových poškození.

Vitamin potřebný pro metabolismus uhlohydrátů, který podporuje všeobecný stav výživy nervové tkáně.

Diagnostická technika, která zahrnuje nitrožilní podání látek, které se v těle běžně vyskytují (například glukóza), ale "označených" radioaktivními molekulami (radiofarmaky) s cílem detekovat distribuci těchto látek v těle. Vyšetření umožňuje získat podrobné informace o metabolizmu jednotlivých orgánů, průtoku krve a pod. Výsledek ukazuje rozdíl mezi zdravě a abnormálně fungující tkání.

Abnormalita chromozomů vyvolaná výměnou materiálu mezi dvěma chromozomy.

Snížení počtu krevních destiček.

Nádor vznikající v různých orgánech (plíce, prs, střevo atd.) nebo tkáních (vazivo, kost ap.) vytvářejí ložiska, která jsou viditelná při zobrazovacím vyšetření (rentgen, ultrazvuk ap.) nebo i pouhým okem a lze je nahmatat. Takové nádory označujeme jako solidní. Opakem jsou hematologické nádory, které solidní ložiska zpravidla nevytvářejí a které lze někdy označit termínem "tekuté nádory"

Běžné laboratorní vyšetření, které udává rychlost klesání erytrocytů ve vzorku nesrážlivé krve. Sedimentace krve se zrychluje zejména při zánětech, infekčních chorobách, těhotenství apod.

Vitamin, který se účastní četných metabolických reakcí a syntézy kolagenu, některých aminokyselin a hormonů, je také antioxidantem a neutralizuje volné radikály. Jeho nedostatek vyvolává stav zvaný kurděje.

Z angličtiny, doslova "pozorovat a čekat". Označení pro vyčkávací strategii u některých chorob. Např. u nádorů, u nichž není prokázáno, že léčba přispívá k přežití a v dané fázi nemoci nemá pacient výrazné příznaky.