Možnosti léčby

Možnosti léčby

Popsané způsoby léčby jsou podpořeny klinickými údaji a vědeckými důkazy. Je možné využít jednu z uvedených léčebných metod nebo jejich kombinaci.

Radioterapie

Radioterapie (ozařování) je forma léčby, kdy jsou myelomové buňky zničeny zářením. Radioterapie se používá hlavně pro léčbu silné bolesti kostí, kostního poškození či při útlaku míšních nervů.

Chemoterapie

Léčba cytotoxickými látkami (cytostatiky), které ničí nádorové buňky a brání jejich dělení, se nazývá chemoterapie. U pacientů s mnohočetným myelomem je chemoterapie jednou z nejúčinnějších metod léčby.
Chemoterapie rychle ničí nádorové buňky, zároveň však poškozuje i některé normální buňky, které se rychle množí. Běžným vedlejším nežádoucím účinkem chemoterapie je proto pokles počtu bílých krvinek a krevních destiček, které patří k nejrychleji se množícím buňkám. Chemoterapie se obvykle podává v určitých časových intervalech. Opakované podání vhodné dávky cytostatik postupně ničí zhoubné myelomové buňky. Vhodný časový interval mezi jednotlivými cykly chemoterapie umožňuje úpravu hodnot krevního obrazu.

Infekce u onkologicky nemocných

Problémem onkologické léčby není aplikace chemoterapie, problémem je ochránit nemocného před vážnými infekcemi, které mohou při chemoterapii vznikat. Je to způsobeno tím, že cytostatika mohou snižovat počet bílých krvinek (leukocytů), které mají za úkol s infekcemi bojovat. Infekce se může projevit kdekoliv v těle včetně úst, kůže, plic, močových cest, konečníku a dalších míst. Jak chemoterapii, tak radioterapii doprovází zvracení a nevolnost. Nevolnost, vznikající při aplikaci cytostatik, je dnes již dobře zvládnutelná. Dlouhodobá nevolnost a nechutenství po aplikaci chemoterapie je hůře řešitelným problémem. Nicméně dnes jsou již proti zvracení a nevolnosti k dispozici velmi účinné léky.
Kromě uvedených se vyskytují i mnohé další nežádoucí účinky (ztráta vlasů, průjem, zácpa, otoky a další). Avšak je nutné zdůraznit, že žádný nemocný nemá všechny nežádoucí účinky chemoterapie, někteří mají jen minimální obtíže a jiní dokonce žádné. Navíc závažnost nežádoucích účinků je velmi různá případ od případu. Jaké budete mít nežádoucí účinky a jak budou závažné, to záleží na druhu a dávce podané chemoterapie a na reakci vašeho organismu. Ptejte se ošetřujícího lékaře a sester, jaké nežádoucí účinky chemoterapie předpokládají ve vašem případě, jak dlouho asi budou trvat, jak budou závažné a jak jim lze čelit.

Kortikosteroidy

Kortikosteroidy jsou hormonální léky podobné kortizonu. Kortizon je přirozený hormon vylučovaný nadledvinami. Obvykle se používá při léčbě zánětů. Při léčbě mnohočetného myelomu jsou nejvíce používány dva kortikosteroidy (prednison a dexametazon). Užívají se většinou v kombinaci s jinými léky. Léčba kortikosteroidy je doprovázena následujícími vedlejšími účinky: nespavost, zvýšená chuť k jídlu, změny nálad, obnovení žaludečního vředu, oslabení obranyschopnosti proti infekci a porucha regulace hladiny glukózy v krvi.

Transplantace hematopoetických buněk (HSCT) a vysokodávková chemoterapie

Cílem transplantační léčby je rychle zničit maximální množství myelomových buněk. Tohoto cíle lze dosáhnout podáním mnohonásobně vyšší dávky cytostatik, než se běžně používá při dlouhodobé léčbě. Vysoká dávka zničí převážnou většinu myelomových buněk. Problém je, že zničí i většinu buněk krvetvorných. Proto po vysokodávkové chemoterapii následuje transplantace hematopoetických (krvetvorných) kmenových buněk (HSCT), která zničené buňky nahradí. Pacientovi se musí nejdříve odebrat dostatečné množství krvetvorných buněk. Po ověření kvality odběru se nemocnému podá vysoká dávka cytostatik a následující den se krvetvorné buňky navrátí do organismu formou transfuze. Průměrně za 14 dnů od podání transfuze dojde u nemocného k obnovení krvetvorby.
Léčba pomocí vysokých dávek cytostatik s následnou transplantací vlastních kmenových buněk krvetvorby je vhodná pro mladší pacienty (u mnohočetného myelomu jde o věkovou hranici 65-70 let). Zdravotní stav starších osob může být individuálně velmi odlišný. Nelze proto jednoznačně říct, zda je pro nemocné ve vyšším věku transplantace vhodná či nevhodná. Jinak zdraví a fyzicky zdatní starší nemocní ji zvládnou bez větších komplikací. Rozhodnutí je plně v rukou lékaře, odborníka na transplantační léčbu.
Pokud jsou pro transplantaci použity hematopoetické kmenové buňky pacienta, mluvíme o "ASCT - transplantaci vlastních (autologních) kmenových krvetvorných buněk". Tyto buňky jsou odebrány z pacientova krevního oběhu a před zahájením chemoterapie uchovány zmrazené mimo tělo. Obvykle se odeberou a uchovají buňky pro víc autologních transplantaci. V některých případech musí být nalezeni příbuzní či nepříbuzní dárci hematopoetických kmenových buněk. Tomu se říká transplantace cizích (alogenních) kmenových krvetvorných buněk.

Vysokodávková chemoterapie (HDT) s transplantací vlastních (autologních) krvetvorných buněk

Tento typ se používá nejvíce. V porovnání s alogenní transplantací krvetvorných buněk se u tohoto typu vyskytuje méně komplikací.
Po přijetí vlastních hematopoetických kmenových buněk kostní dřeň potřebuje dva týdny na zotavení.
Během tohoto období, kdy je nedostatek krvinek nutných pro obranu proti infekcím, mívají transplantovaní infekční komplikace. Riziko závažných komplikací však není velké a daří se je zvládnout kombinovanou léčbou antibiotiky a růstovým faktorem krvetvorby. Po dobu tohoto kritického období je pro nemocného nejbezpečnější, když je umístěn na pokoji s režimem omezujícím možný přenos infekcí.

Vysokodávková chemoterapie (HDT) s transplantací cizích (alogenních) krvetvorných buněk

Transplantace krvetvorných buněk od příbuzného nebo nepříbuzného dárce (alogenní transplantace) představuje metodu spojenou s četnými komplikacemi, které brání masovějšímu rozšíření této léčby. I přes zlepšení v medicíně za poslední dvě dekády je alogenní transplantace i od dárce sourozence v léčbě myelomu vysoce rizikový postup. Nemocnost a úmrtnost spojená s touto léčbou je vysoká. Proto není alogenní transplantace doporučována jako primární strategie, její použití je možné pouze v rámci klinických studií.

Podpůrná léčba

Podpůrná léčba je nedílnou součástí péče o pacienty s mnohočetným myelomem. Podpůrnou léčbu podáváme s cílem zabránit vzniku a rozvoji příznaků nemoci. Pokud jsou již příznaky nemoci přítomny, je cílem podpůrné léčby jejich odstranění. Podpůrná léčba působí přímo na vzniklé příznaky, což znamená, že nesnižuje množství myelomových buněk, ale odstraňuje potíže, které tyto myelomové buňky způsobují. Patří sem transfúze krevních derivátů, léčba bisfosfonáty, růstovými faktory, antibiotiky, nitrožilní podání tekutin a živin, močopudné léky a nitrožilně podávané imunoglobuliny.

Bisfosfonáty jsou léky, které se vážou na kost a brzdí zde buňky odbourávající kost. Zmenšují tím bolesti kostí a snižují riziko samovolných zlomenin (patologických fraktur). Bisfosfonáty představují pouze brzdu odbourávání, největší prospěch z jejich nasazení mají nemocní, u nichž je léčba zahájena při minimálním poškození kostí. Při velkém, už invalidizujícím poškození kostí je zřejmé, že léčbou bisfosfonáty není možné dosáhnout návratu do stavu před vypuknutím nemoci, ale pouze zmenšit úbytek zbývající kostní tkáně.

Mezi nežádoucí účinky bisfosfonátů patří problémy s hojením rány po extrakci zubu. V ráně se pak usídlí infekce a způsobuje někdy značnou bolestivost. Tento jev se nazývá osteonekróza čelisti. Před zahájením léčby bisfosfonáty by proto nemocní měli navštívit zubního lékaře, který by měl případné invazivní ošetření provést před zahájením léčby bisfosfonáty.
Mnohočetný myelom způsobuje u většiny pacientů odvápňování a odbourávání kostí, které provází jejich zvýšená lomivost a kost se může zlomit již při nepatrné zátěži. Vznikne takzvaná patologická fraktura (zlomenina vznikající při běžné námaze). Klasickými příznaky mnohočetného myelomu jsou také bolesti v nejvíce zatížené části páteře, tedy v bederních obratlích. Nezřídka zde dochází i ke kompresivním (tlakovým) zlomeninám. Při zlomenině (fraktuře) kterékoliv kosti doporučujeme ihned navštívit nemocniční ortopedické pracoviště, kde mají zkušenosti s operačním léčením patologických fraktur. Léčba zlomenin u mnohočetného myelomu se liší od léčení zlomenin jinak zdravých lidí. Kost je nutné zpevnit operačním výkonem (takzvanou vnitřní fixací).

CP-354817

Mohlo by vás zajímat

Logo Janssen | Pharmaceutical Companies of Johnson & Johnson