Zdroj: Jak žít s mnohočetným myelomem. Informace pro nemocné a ty, kteří o ně pečují. Druhé, upravené vydání. Vydala: Česká myelomová skupina, nadační fond; International Myeloma Foundation; 2017.
Nádorová onemocnění jsou doprovázena mnoha obavami a otázkami. Hodně lidí se s diagnózou nádorového onemocnění potýká během aktivního období svého života. Jsou mezi nimi i pacienti s hematologickými malignitami. A tak mnozí z nich přemýšlí, jestli mohou nadále běhat, lyžovat nebo jezdit na kole. Konkrétně chtějí vědět, zda jim fyzická aktivita může ublížit během léčby zhoubného onemocnění. Nádorové onemocnění však může postihnout i lidi, kteří nikdy fyzicky aktivní nebyli. Ti si jistě budou klást jiné otázky. A protože všichni by udělali téměř „cokoliv”, aby se uzdravili, ptají se sami sebe, jestli mohou něco získat, když během léčby začnou s cvičením. A je to vůbec nutné? Pokusme se odpovědět oběma skupinám: těm, pro které je náročné žít bez sportu, i těm, kteří pro sport potřebují zvláštní důvod.I bez toho, abychom zabíhali do vážných vědeckých diskuzí, víme, že cvičení je pro naše zdraví prospěšné. Ale co když onemocníme? Mnoho lidí si může myslet, že nemoc je čas, kdy je potřeba odpočívat, no a právě tehdy se tělesná aktivita stává téměř zásadní. Za pomoci tělesné aktivity pacienti dokážou zabránit ztrátě svalové hmoty a tělesné hmotnosti, čím přispívají k optimální léčbě nádorového onemocnění. To je obzvláště důležité při užívání protinádorových léků, u nichž je poškození svalů zvláště výrazné jako vedlejší účinek. Tyto léky se také běžně používají na léčbu hematologických malignit.
Vědecká zjištění stojí silně na straně tělesné aktivity. Díky pozitivním účinkům cvičení jako podpůrné léčby nádorových onemocněních a účinného nástroje prevence kachexie, se podstatně zvýšil počet studií o vztahu mezi cvičením a nádorovým onemocněním. Mnoho studií prokázalo příznivé účinky pohybu na celkovou spokojenost, ale jsou zde i vědecké důkazy, že tělesná aktivita zlepšuje přežití pacientů s onkologickým onemocněním. Aktivní životní styl přispívá k celkové rekonvalescenci a pomáhá snižovat pravděpodobnost recidivy.
Pohyb má mnoho příznivých účinků, od psychologických až po fyzické. Aby se prokázaly pozitivní účinky fyzické aktivity, není nutné, aby pacient s nádorovým onemocněním zaběhl maraton nebo se vyšplhal na nejvyšší horu. I mírný stupeň fyzické aktivity stačí ke zmírnění stresu a obav spojených s nádorovou nemocí a její léčbou. Pacienti, kteří jsou fyzicky aktivní, mají méně depresivních poruch, jsou méně unaveni a dokonce i jejich vnímání bolesti se zmenšuje. Tělesná aktivita také pozitivně ovlivňuje chuť k jídlu. Touha po jídle je pro pacienty nesmírně důležitá. Léčba, kterou podstupují, totiž často způsobuje problémy s příjmem potravy. Příjem potravy má klíčovou roli pro získávání pozitivních účinků z tělesného pohybu. Dobrý apetit a malá dávka léků proti bolesti pomáhá zlepšit zažívání a zmírní potíže se zácpou.
Tělesná aktivita blahodárně působí i na kvalitu spánku. Pacienti, kteří mají pravidelnou fyzickou aktivitu, spí lépe a méně často trpí nespavostí.
Nicméně, pozitivní účinky cvičení se mohou rychle přeměnit na negativní a urychlí se procesy degradace v těle, když pacient přecení své síly. Během onemocnění a jeho léčby by bylo nesprávné usilovat o osobní rekord nebo hrdinský sportovní výkon. Pohyb by měl být mírný a bude-li zároveň pro pacienta zábavou, jeho psychologický účinek se ještě znásobí. Je důležité si uvědomit, že méně je někdy více a po fyzické námaze potřebuje tělo také čas na regeneraci. Proto je lepší odložit velké sportovní plány na dobu po ukončení léčby.
Díky nemoci samotné nebo její léčbě se u pacientů s nádorovým onemocněním rozvíjí chronický zánět, což má za následek zhoršení metabolických procesů. Jako první jsou postiženy bílkovinové struktury, které se postupně odbourávají. Nejdříve je to možné pozorovat na velkých svalových skupinách ramen a nohou. Nejpatrnější jsou svaly, které tvoří největší část funkční tělesné hmoty. U pacientů s hematologickými malignitami je to právě léčba agresivními léky, která tento proces odbourávání prohlubuje snad ještě více než samotné onemocnění.
Když pacient ztrácí svalovou hmotu a tělesnou hmotnost, dochází k jeho celkovému oslabení a zhoršení kvality života. Takovým degradačním metabolickým změnám nelze úplně zabránit, ale je možné je účinně zpomalit pomocí správné výživy a pravidelné fyzické aktivity. Klid a přílišný odpočinek podporují metabolické změny známé jako kachexie. Dnes přesně nevíme, jestli je hlavní příčinou ztrát bílkovinových struktur jejich zvýšené odbourávání nebo pokles tvorby bílkovin v těle. Zřejmě zde spolu souvisí několik mechanismů a některé z nich mohou být velice úspěšně ovlivněny tělesnou aktivitou. Víme také, že klid a přílišný odpočinek mají za následek snížení tvorby bílkovin, čímž přímo podporují tělesný úpadek.
Tyto vědecké poznatky tedy nabízí přesvědčivé důvody, proč je tělesná aktivita u pacientů s nádorovým onemocněním skutečně důležitá.
Znalost metabolických změn při kachexii, společně s dobře známým příznivým účinkem cvičení, jsou základním startovacím bodem k doporučení tělesné aktivity pro pacienty s nádorovým onemocněním. Protože nejefektivnějším protiopatřením proti odbourávání svalů jsou cviky, při kterých se svaly budují, jsou právě ony tím prvním typem cviků doporučovaným pacientům. Nazývají se také silový nebo intenzivní trénink. Vytrvalostní trénink dále zvyšuje účinnost silového cvičení.
Závěrem lze říct, že nejdůležitejší je, se dobře starat o své svaly. Stačí základní silový trénink, například zvedání činek a dřepy, nebo také kliky, jestli je zvládnete, a další podobná cvičení, která si možná pamatujete ještě ze základní školy. Silovému tréninku se věnujte 20 minut 2-3krát týdně. Nezapomínejte však ani na cviky na posílení těla, jako sedy-lehy.
Fyzická aktivita je tedy vhodnou podporou pro pacienty a pomáhá jim překonávat obtížnosti léčby nádorových onemocnění. Pokud se jí budete věnovat přiměřeně, nebudete pociťovat žádné nepříznivé vedlejší účinky.
CP-354817
Aby tělo správně fungovalo, potřebuje všechny druhy živin. Některé jsou důležité pro to, aby byly splněny energetické požadavky buněk pro jejich dělení a růst, jiné umožňují normální buněčné chemické procesy a další mají ochranné funkce.
"Vždycky jsem dodržoval velmi zdravý životní styl: nekouřil jsem, byl jsem pořád aktivní a jedl jsem zdravě. Proto se mi pořád dokola vrací otázka — proč já? Ale žádná odpověď neexistuje. Takže nemůžu dělat nic jiného, než se nemoci postavit čelem a vypořádat se s ní." Martin, 73 let